     
Nástroj děkanského kostela ve Slaném postavil Antonín Reis roku 1783.
Později jej opravovala řada varhanářů: Jan a Ferdinand Guthové (1815),
Josef Gartner z Prahy ( 1835), Josef Suchý ze Slaného ( 1844), Ferdinand Guth
z Nového Strašecí ( 1872), Antonín Sieger z Kladna ( 1884) a Bohumil Paštika
ze Staré Boleslavi (1907). Ti všichni se zasloužili nejen o údržbu nástroje, ale
i o změny, které vedly k jeho nynější dispozici.
Výtvarné řešení bývá u Reise v podstatě jednotné, až konzervativní. Mění se jen
řezbářská výzdoba, která například v Mladé Vožici již obsahuje více klasicistních prvků.
Základní koncepce středních a větších nástrojů je až do začátku 19. století
klasicky třídílná, se zdůrazněním vertikál. Postament je jednoduchý a vysoký.
Píštalová skříň hlavního stroje má jednu dominantní věž a dvě menší, mezi
nimiž je pole. Toto pole je ukončeno charakteristickou šikmou římsou, která
se na jednom konci zužuje a přechází ve volutu. Mohutné korunní římsy se
u jednotlivých opusů liší sklonem. U nástroje ve Slaném (a v Rabštejně) je
prohozena C/Cis skříň. Pozitiv s vestavěným hracím stolem zůstává stejný.
ANTONÍN REIS (1741-1815), rodák z Trutnova, žil v Praze. Pozoruhodný
byl jeho nástroj pro klášterní kostel františkánů ve Slaném, vestavěný do
oltáře (1776). Vedle nástrojů v děkanském kostele sv. Gotharda ve Slaném
a ve Slapech nad Vltavou, postavil varhany pro klášter pavlánů v Praze
(1790), v Lužci nad Vltavou, Veliši (1797), Svatém Janu pod Skalou
a Mladé Vožici (1800).
    
České varhanářství období renesance a raného baroka známe většinou jen
z archivních výzkumů - popisů dávno zaniklých varhan, kusých zmínek
o varhanářích, účetních knih a z několika zachovaných nástrojů či jejich zbytků.
Takovým unikátním dokladem rudolfinského varhanářství jsou i smečenské
varhany, které bývají považovány za nejstarší existující nástroj na českém
území. Je velmi pravděpodobné, že donátor — královský místodržící Bořita
z Martinic — zvolil varhanáře z dvorského okruhu. Mohl jím být některý člen
rodiny Rudnerů nebo Phanmüllerů, či jiný varhanář, činný u tehdy kvetoucího
pražského dvora. Skříň varhan pochází pravděpodobně z roku 1587 a nese
stopy úprav z první poloviny 17. století. Z této doby pocházejí také zachované
nápisy s názvy rejstříků, které byly odkryty v průběhu restaurování, při němž byla
také obnovena pravděpodobná původní podoba píšt'alového fondu.
Na dvou zavíratelných křídlech skříně byly z vnější strany obrazy: vpravo
sv. Václav na koni, v horních polích sv. Jan Křtitel a sv. Pavel. Vlevo sv. Jiří na koni,
v horních polích sv. Jakub Větší a sv. Petr. Na vnitřní straně byl namalován
výjev Zvěstování Panny Marie a nad ním zpodobení čtyř evangelistů. Na boku
skříně je obraz sv. Kryštofa s dítětem, nad římsou varhan jsou erby
donátorů. Skříň byla několikrát přemalována a především při posledním
restaurování v devadesátých letech 20. století došlo k velmi závažným chybám.
V roce 1775 byl nástroj přestavěn a doplněn o pozitiv v zábradlí kůru, který
byl při posledním pokusu o imitaci původního stavu zase odpojen. K dalším
unikátům smečenských varhan patří dělená vzdušnice — hojně používaná
na přelomu 16. a 17. století a pravděpodobně nejstaší známé použití rejtříku
„Salicional“. Při restaurování bylo obnoveno původní, tzv. středotónové,
ladění. Tento ladící systém, používaný v 17. století, nepočítá s hrou v méně
častých tóninách, ale běžně používaným stupnicím propůjčuje zářivý charakter,
srovnatelný pouze s přirozeně ladícím pěveckým souborem.
    
Varhany bývalé gymnasiální kaple ve Slaném postavil pražský varhanář Antonín Reis v druhé polovině 18. století.
Hlavní stroj (1. manuál) je rozdělen do dvou skříní, symetricky umístěných po obou stranách
okna. Positiv se nachází přímo v hracím stole, volně postaveném na pódiu mezi oběma
skříněmi. Pedál, rovněž rozdělen na dvě strany, je umístěn za skříněmi hlavního stroje. Positiv
v hracím stole nemá vlastní prospekt, zvuk prochází do prostoru mřížovanou výplní.
V průběhu dalších let varhany prodělaly různé změny. Během 1. světové války byl zrekvírován
prospektový Principal 4' a nahrazen zinkovým. Byly položeny nové klaviatury s potahem ze slonové
kosti a původní soustružená rejstříková manubria byla vyměněna za nová.
|
|
