Toto je archivní web ročníku 2001. Aktuální ročník festivalu Varhany znějící naleznete zde →
PROGRAM-INTERPRETI-VARHANY-UKÁZKY

úvodní stránka
Varhany znějící - Slaný a Smečno 2001 - Varhany

Varhany v kostele svatého Gotharda
celkový pohledrejstříky a pedálypíšťalydetail skříně nástrojecelkový pohled

Nástroj děkanského kostela ve Slaném postavil Antonín Reis roku 1783. Později jej opravovala řada varhanářů: Jan a Ferdinand Guthové (1815), Josef Gartner z Prahy ( 1835), Josef Suchý ze Slaného ( 1844), Ferdinand Guth z Nového Strašecí ( 1872), Antonín Sieger z Kladna ( 1884) a Bohumil Paštika ze Staré Boleslavi (1907). Ti všichni se zasloužili nejen o údržbu nástroje, ale i o změny, které vedly k jeho nynější dispozici.

Výtvarné řešení bývá u Reise v podstatě jednotné, až konzervativní. Mění se jen řezbářská výzdoba, která například v Mladé Vožici již obsahuje více klasicistních prvků. Základní koncepce středních a větších nástrojů je až do začátku 19. století klasicky třídílná, se zdůrazněním vertikál. Postament je jednoduchý a vysoký. Píštalová skříň hlavního stroje má jednu dominantní věž a dvě menší, mezi nimiž je pole. Toto pole je ukončeno charakteristickou šikmou římsou, která se na jednom konci zužuje a přechází ve volutu. Mohutné korunní římsy se u jednotlivých opusů liší sklonem. U nástroje ve Slaném (a v Rabštejně) je prohozena C/Cis skříň. Pozitiv s vestavěným hracím stolem zůstává stejný.

ANTONÍN REIS (1741-1815), rodák z Trutnova, žil v Praze. Pozoruhodný byl jeho nástroj pro klášterní kostel františkánů ve Slaném, vestavěný do oltáře (1776). Vedle nástrojů v děkanském kostele sv. Gotharda ve Slaném a ve Slapech nad Vltavou, postavil varhany pro klášter pavlánů v Praze (1790), v Lužci nad Vltavou, Veliši (1797), Svatém Janu pod SkalouMladé Vožici (1800).



Varhany v kostele Nejsvětější trojice ve Smečně
celkový pohledrejstříkyskříň nástrojedetaildřevěné píšťaly

České varhanářství období renesance a raného baroka známe většinou jen z archivních výzkumů - popisů dávno zaniklých varhan, kusých zmínek o varhanářích, účetních knih a z několika zachovaných nástrojů či jejich zbytků.

Takovým unikátním dokladem rudolfinského varhanářství jsou i smečenské varhany, které bývají považovány za nejstarší existující nástroj na českém území. Je velmi pravděpodobné, že donátor — královský místodržící Bořita z Martinic — zvolil varhanáře z dvorského okruhu. Mohl jím být některý člen rodiny Rudnerů nebo Phanmüllerů, či jiný varhanář, činný u tehdy kvetoucího pražského dvora. Skříň varhan pochází pravděpodobně z roku 1587 a nese stopy úprav z první poloviny 17. století. Z této doby pocházejí také zachované nápisy s názvy rejstříků, které byly odkryty v průběhu restaurování, při němž byla také obnovena pravděpodobná původní podoba píšt'alového fondu.

Na dvou zavíratelných křídlech skříně byly z vnější strany obrazy: vpravo sv. Václav na koni, v horních polích sv. Jan Křtitel a sv. Pavel. Vlevo sv. Jiří na koni, v horních polích sv. Jakub Větší a sv. Petr. Na vnitřní straně byl namalován výjev Zvěstování Panny Marie a nad ním zpodobení čtyř evangelistů. Na boku skříně je obraz sv. Kryštofa s dítětem, nad římsou varhan jsou erby donátorů. Skříň byla několikrát přemalována a především při posledním restaurování v devadesátých letech 20. století došlo k velmi závažným chybám.

V roce 1775 byl nástroj přestavěn a doplněn o pozitiv v zábradlí kůru, který byl při posledním pokusu o imitaci původního stavu zase odpojen. K dalším unikátům smečenských varhan patří dělená vzdušnice — hojně používaná na přelomu 16. a 17. století a pravděpodobně nejstaší známé použití rejtříku „Salicional“. Při restaurování bylo obnoveno původní, tzv. středotónové, ladění. Tento ladící systém, používaný v 17. století, nepočítá s hrou v méně častých tóninách, ale běžně používaným stupnicím propůjčuje zářivý charakter, srovnatelný pouze s přirozeně ladícím pěveckým souborem.



Varhany v kapli Zasnoubení Panny Marie
rejstříkypíšťalypíšťalyrejstříkycelkový pohled

Varhany bývalé gymnasiální kaple ve Slaném postavil pražský varhanář Antonín Reis v druhé polovině 18. století.

Hlavní stroj (1. manuál) je rozdělen do dvou skříní, symetricky umístěných po obou stranách okna. Positiv se nachází přímo v hracím stole, volně postaveném na pódiu mezi oběma skříněmi. Pedál, rovněž rozdělen na dvě strany, je umístěn za skříněmi hlavního stroje. Positiv v hracím stole nemá vlastní prospekt, zvuk prochází do prostoru mřížovanou výplní.

V průběhu dalších let varhany prodělaly různé změny. Během 1. světové války byl zrekvírován prospektový Principal 4' a nahrazen zinkovým. Byly položeny nové klaviatury s potahem ze slonové kosti a původní soustružená rejstříková manubria byla vyměněna za nová.




↑ nahoru | úvodní stránka | program | interpreti | varhany | ukázky
(c) Městský úřad Slaný 2001 | fotografie Jiří Jaroch | webdesign Jan Renner; Grafika, DTP, prodej a servis PC